Jonathan přikývl. Několik dní se snažil být jako ostatní - snažil se doopravdy, křičel a pral se jako všichni rackové, kteří se kolem lodí a nábřeží potápěli za odpadky z rybářských lodí a kousky chleba.Jenže to mu vůbec nešlo.K ničemu to nevede, pomyslel si a schválně upustil obtížně ulovenou ančovičku. Vyhladovělý starý racek, který se za ním rozehnal, ji bez řečí popadl.Kdybych se radši učil létat! Vždyť neznám skoro nic!A za chvíli už Jonathan zase létal sám, daleko nad mořem.Učil se, byl šťastný.
No comments:
Post a Comment